Všechny články

Článek Vzdělávání jako samoorganizovaný systém

O tom, proč současný systém vzdělávání již dlouho neobstojí a proč je jeho budoucnost v samoorganizaci.

Autor:

Definice: Samoorganizovaný systém můžeme volně definovat jako systém, jehož prvky (entity) se konfigurují bez vnějších zásahů a vlivů, a vyvíjejí se tak samostatně v rámci systému, což typicky vede k spontánnímu vzniku nových vlastností a struktur systému. 

Jedním z pilířů projektu GrowJOB je systémové uchopení osobního rozvoje, které generuje RŮST BEZ NÁHODY. Tohoto růstu lze dosahovat pouze za předpokladu, že systém je inovativní, liberální a absorbující vůli po autonomii a seberealizaci. Současný, státem institucionalizovaný systém vzdělávání však takový není. Vezmeme-li v potaz současný stav, ve kterém se nacházíme, uvědomíme-li si realitu a přijmeme výzvy budoucnosti, nezbývá nám, než opustit současná paradigmata o řízení vzdělávání a směřovat k jeho samoorganizaci. 

Současnost

Bylo již mnoho napsáno o nevyhovujícím stavu současného, státem garantovaného systému vzdělávání - školství a o tom, že příští velká krize bude směřovat právě do této oblasti. Hlavní příčinu můžeme shledat v nepochybné rigiditě a zastaralosti, stejně jako v pro školství typické nechuti ke změnám. Zatímco svět kolem nás se mění obrovskou rychlostí, školy se nemění vůbec, nebo hrozně pomalu. Systém osnov toto příliš nereflektuje, a to se týká i mnohých škol vysokých.

Známá teze říká, že objem znalostí se v současné době každé tři roky zdvojnásobí. Na základě toho si můžeme položit otázku: jak „efektivní“ bude využití znalostí po ukončení studia? V tom spatřuji velký problém. Poprvé v historii lidstva musíme naše děti připravit na budoucnost, kterou neumíme jasně popsat, napsal David Warlick, americký odborník zabývající se vzděláváním. Vzniká tak absurdní situace, protože současné školství se snaží připravit studenty na povolání, která ještě neexistují, na technologie, které nebyly vynalezeny a na obecné řešení problémů, které dosud jako problémy definovány nebyly.

Celková adaptabilita školství je na velmi nízké úrovni, což můžeme vidět na tom, jak reálně školy připravují studenty pro uplatnění na trhu práce.

Oblasti jako prezentační a komunikační dovednosti, znalosti informačních technologií a práce s nimi, či obecně schopnost improvizovat a přizpůsobovat se nepatří mezi silné stránky současného školství. Co je však dalším velkým problémem, je přístup, jakým se školy obecně staví ke kreativitě. Ken Robinson ve svém příspěvku na konferenci TED konstatoval, že školy způsobují odrůstání kreativitě. Malé děti jsou totiž velmi kreativní a většina škol je bohužel směřuje k jisté uniformitě a „poklidu“. Zajímavé je rovněž to, jak školy ve velké míře brání invenci a inovacím. Stigmatizováním chyb a důrazem na pořádek a systém chtě nechtě toto způsobují, protože když nejste odhodláni chybovat, nikdy nepřijdete s ničím originálním.  

Budoucnost

Arthur C. Clarke údajně vyslovil myšlenku, že učitel, který může být nahrazen strojem, by jim nahrazen být měl. A toto se děje již dnes, byť ne v konkrétní podobě výroku. Vzdělání jako takové je třeba hledat jinde než v rámci systému školství a tento trend se stane brzy fenoménem zítřka, dost možná pod pojmem paralelní vzdělávání. Dynamika informací v rámci internetu, sociálních sítí, databází a výměny dat obecně, bude nepochybně bezprecedentní. Platformy jako TED, poskytující „myšlenky hodné šíření“, stejně jako různá fóra a e-learningové přístupy poskytují již nyní studentům oporu v jejich neuspokojivém školním životě. A toto vše vytváří předpoklady pro to, co chápu jako samoorganizovaný systém vzdělávání.

Je to systém, ve kterém člověk, motivován touhou po poznání, využívá veškeré možnosti své doby k jejich získání a naplnění svých potřeb. Systém, kde inovace a invence jde ruku v ruce s rozvojem kreativního myšlení. Systém, který není řízen direktivně a spravován nějakou autoritou, nýbrž je založen na touze po seberealizaci a autonomii každého jedince. Informační technologie tomuto směru přejí a nevidím v tuto chvíli důvod, proč by se o toto neměly školy jednotlivě pokoušet. Domnívám se, že přijetím těchto zásad a pochopením teze, že skutečně efektivní vzdělávání je samoorganizované, mohou přijít změny, které skutečně změní svět. Malcolm Gladwell v knize Bod zlomu rozebírá několik faktorů, které stojí za „zlomením“ určitého fenoménu. Jedním ze základních je síla kontextu, ve kterém se fenomén nachází. Kontext současné dynamické epochy výrazně nahrává k tomu, aby systémy školství přijaly samoorganizaci jako průvodní jev vzdělávání a podle toho se transformovaly. Jisté však je, že jediným možným směrem změn bude ten od zdola nahoru, tak jako v případě velké části zásadních zlomů a revolucí. A to nepůjde snadno.

Závěrem si tedy dovolím citovat Ondřeje Šteffla z jeho vystoupení na TEDx Prague 2010:

Budoucnost školství je černá.

Budoucnost škol je nejasná.

Budoucnost vzdělávání je skvělá.

Dost možná Vás v tuto chvíli napadá, že zmíněné myšlenky nepředstavují koherentní a realizovatelnou vizi budoucího směřování vzdělávání. Proto berte jako názornou ukázku a nezbytný dodatek k textu následující video:


Zdroje:

GLADWELL, Malcolm. Bod zlomu: o malých příčinách s velkými následky. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2006. 254 s ISBN 8073630702

http://blog.peoplecomm.cz/clanek/nepovinna-skolni-dochazka

http://davidwarlick.com/

http://www.rozhlas.cz/leonardo/audioslideshow/_zprava/je-skola-budoucnost-vzdelavani--816197

http://www.pathsoflearning.net/

http://www.ted.com/talks/sugata_mitra_the_child_driven_education.html

http://www.ted.com/talks/ken_robinson_says_schools_kill_creativity.html